Pandur se srazil s autobusem, více než 40 raněných. Vojáci na Slovensku cvičili zásah u hromadné nehody

     Pronikání signálu, organizaci a v neposlední řadě i ošetření na 40 zraněných nacvičovali vojáci Mnohonárodní bojové skupiny na Slovensku (MN BG SVK). Do tzv. MASCALu se navíc zapojily i jednotky slovenského integrovaného záchranného systému. Na místě zinscenované dopravní nehody obrněného transportéru Pandur a autobusu zasahovaly dvě desítky vozidel zdravotnické služby a více než stovka zdravotnického personálu.

     MASCAL plán (Mass Casualty Response Plan) je vojenský standartní operační postup, jak reagovat na události hromadného neštěstí s velkým množstvím zraněných. „Musí být vytvořený pro každou základnu v zahraniční operaci a my jsme se rozhodli ho prověřit v rámci našeho působení na Slovensku. Chtěli jsme zapojit i integrovaný záchranný systém hostitelské země, protože jeho role je pro zvládnutí situace MASCAL zásadní. Podobná spolupráce v rámci zahraniční operace je výjimečná,“ přiblížil začátky akce styčný zdravotnický důstojník mnohonárodního bojového uskupení MN BG SVK major P. P.

     V rámci třídenního cvičení se na akci vystřídalo až 200 účastníků. „Kromě pěti různých národů mnohonárodního bojového uskupení a vojenských hasičů ze Sliače tady z civilních řad participují Záchranná zdravotní služba Bratislava a ZaMED a Krajské operační středisko zdravotnické záchranné služby Bánská Bystrica,“ vyjmenoval zúčastněné prvky řídící cvičení štábní nadrotmistr Radoslav Fabian z Velitelství vojenského zdravotnictví Ružomberok.

     Právě rozmanitost různých národů a množství jednotlivých složek dala ze začátku všem cvičícím zabrat. „Velké rozdíly jsou především v samotné aktivaci události. V civilu používají hlášení METHANE a ve vojenském prostředí je to zase 9-liner MEDEVAC Request. Ve třídění raněných má také každý jiný postup. Civilní záchranná služba na rozdíl od armády nepoužívá kategorii P1-hold (expectant). Jedná se o vážně raněné, u kterých se dá předpokládat, že i navzdory rychlému a kvalitnímu ošetření nakonec zemřou,“ prozradil zásadní rozdíly v práci zdravotníků styčný důstojník major P. P.

     Pro samotnou rozehru připravili slovenští vojenští zdravotníci na každý den celou škálu různých zranění na více než 40 figurantech. „Je to z toho důvodu, aby rozsah poskytování neodkladné zdravotní péče byl co největší. Měli jsme tam proto například zlomenou lebeční bázi, kterou zdravotníci zjistili jen díky hematomu za uchem. Nechyběly ani různé druhy pneumotoraxů, tedy propíchnuté plíce, nebo různá tepenná krvácení,“ vylíčil některé z poranění rotmistr Peter Bučko, vedoucí starší zdravotník slovenského Velitelství vzdušných sil.

     Spolupráci armády se státním a soukromým zdravotnickým sektorem vidí jako klíčovou velitel mnohonárodního bojového uskupení plukovník Karel Navrátil. „Spojení všech těchto složek přináší schopnost provádět účinnější a efektivnější zásahy s cílem minimalizace následků mimořádných událostí, kdy je za všech okolností prioritou záchrana lidských životů a obnovení standardního fungování systému v době krize. Zde jsme měli možnost porovnat naše armádní postupy s postupy zažitými u slovenských kolegů a takto koncipované společné výcviky tohoto charakterů jsou prospěšné pro všechny strany.“